já 
byli požehnáni velmi šťastným životem. Narodil jsem se do středostavovské rodiny v moderní, vyspělé zemi. Moje děti a moji blízcí byli všichni zdraví. Byla nám k dispozici lékařská péče. Nikdy jsem netrpěl finanční tísní. Vždycky jsem měl přátele. Bavila mě práce a zájmy, kterým se věnuji.
Vím, že hodně mého pocitu štěstí souvisí s tím, na co se zaměřím. Všechno není dokonalé, ale já si obzvlášť všímám toho, co je dobré, a za to jsem vděčný. Znám lidi s podobnými okolnostmi jako já, kteří se zaměřují na to negativní a jsou ve svém životě dost nešťastní.
Vždy jsem svůj optimismus považoval za pozitivní vlastnost. Brzy jsem si vytvořil postoj, že můžeme do značné míry určovat naši budoucnost. Vyrůstal jsem v přesvědčení, že jsme zodpovědní za svá rozhodnutí a jejich výsledek. Když byly moje děti frustrované, povzbuzoval jsem je slovy: ‚Pojďme na to přijít. V podstatě na každý problém existuje řešení.“
Pozitivní myšlení
Ale v posledních několika letech jsem začal být podezřelý ze svého optimismu. Na otázku, zda je sklenice napůl plná nebo napůl prázdná, bych odpověděl: „Ani jedno nebo druhé. Jen si pomysli, kdyby to byla menší sklenice, byla by úplně plná.“ Uvědomuji si, že se tím vyhýbám otázce.
Zjistil jsem, že v mém pozitivním myšlení je zoufalý aspekt. Věřil jsem, že pokud budete pozitivní a optimističtí, špatné věci se vám nestanou. Pesimističtí lidé si na sebe přinášejí špatné věci. Pokud jste například hypochondr, máte větší šanci onemocnět. Tomu se ale vzepřelo, když jsem najednou zjistil, že žiji ve světě, kde něco tam venku zabíjí lidi bez ohledu na to, jak optimističtí nebo negativní byli.
Uvědomil jsem si další magické myšlenky. Když někdo zemřel, měl jsem tendenci připisovat vinu. Byla to jejich chyba, že kouřili, že nešli dostatečně brzy k lékaři, že ignorovali rady svých přátel. Nebo to byla chyba někoho jiného – lékaře, jejich rodiny, přítele – někoho, kdo se provinil tím, že byl nekompetentní nebo neopatrný. Ale to bylo zpochybněno, když byla mé sestře diagnostikována Parkinsonova choroba. Dělala všechno správně: dietu, cvičení, životní styl. Naše rodina má zdravé geny. Koho bych mohl vinit? Musel jsem čelit realitě, které jsem se snažil vyhnout: smrt prostě přijde.
Pak tu bylo mé přesvědčení, že „na každý problém existuje v podstatě řešení“. Lpěl jsem na názoru, že věda může odstranit nemoci a zachránit naše životy. Byl jsem rok a půl v karanténě a čekal, až vědci přijdou s vakcínou, která mě ochrání před Covidem. Když jsem byl na očkování, ulevilo se mi. Covid mě nemohl dostat. Ale tato iluze byla zničena, když člen rodiny měl průlomový případ Covida, a poté se rozšířila na další přátele a rodinu. Vakcína všem zabránila, aby museli být hospitalizováni a onemocněli, ale zjevně jsme nebyli imunní vůči Covidu.
Chvíli jsem toužil po 'Až se život vrátí do toho, co byl. Když je život zase dobrý. Až se život vrátí do normálu.“ Ale pak jsem se začal ptát, k čemu se chci vrátit. Bylo to skutečné, nebo to byl sebeklam? Možná je to, co v poslední době prožívám, normální.
Iluze bezpečí
Abych si zachoval iluzi o požehnání, musel jsem se držet dál od nepříjemností, distancovat se od nepřízně osudu a vyhýbat se neštěstí. Úspěšně jsem vytvořil vlastní interní Pleasantville. Tato iluze bezpečí byla pro mě jako dítě účinným mechanismem přežití, když jsem se ve světě cítil sám a v nebezpečí. Je smutné, že vyhýbání se negativním situacím a udržování se v bezpečné vzdálenosti od lidí mě udržovalo v izolaci a bránilo mi v interakci s ostatními.
V mém kouzelném světě jsem přicházel o velké, chaotické pocity a interakce a zkušenosti, které dávají životu hloubku a strukturu. To vás přiblíží k těm, se kterými je sdílíte. To vám dává pocit úspěchu, když se s nimi vyrovnáte. To vám umožní užít si dobré časy ještě více, když nastanou.
Vycházím z těchto posledních let a přestávám věřit, že jsem zlatý. Ano, byl jsem požehnán. Ano, mám štěstí. Ale nejsem zvláštní. Nebyl jsem vybrán vyšší mocí, abych měl život lepší než kdokoli jiný. Byl jsem svržen na zem. Má kouzelná křídla byla přistřižena. Ale můj život je teď větší a plnější, protože zažívám dobro i zlo, radost i bolest, štěstí i smutek, které přináší život v reálném světě.