Bez ohledu na to, v jaké fázi vztahu se nacházíme, máme tendenci přemýšlet, co přinese budoucnost. Žádní dva lidé nebo dva páry nejsou stejné, jak tedy můžeme předvídat, kam nás cesta zavede? Pravda je, že nemůžeme. Vztahy jsou komplikované a nejisté území. Přesto jsem si za léta práce se všemi druhy jednotlivců a párů všiml určitých vzorců, které se v určité fázi vztahu nevyhnutelně objevují. Být někomu nablízku a udržovat si hlubokou úroveň intimity je vzácná, ale křehká věc. Může nám přinést náš největší pocit potěšení a naplnění a naše nejhlubší pocity zranitelnosti, strachu a dokonce i hněvu. Co tedy můžeme udělat, abychom si dali nejlepší šanci udržet si ten láskyplný pocit, který máme, když si poprvé uvědomíme, že se zamilujeme do jiné osoby? Zde je pět předsevzetí, o kterých věřím, že by všechny páry skutečně prospěly.
1) Zaměřte se na malé skutky laskavosti
Pokud existuje snadná odpověď na to, co dělá lidi šťastnými, byla by to štědrost. Je to přirozený posilovač nálady, vědecky ověřená metoda, jak žít déle a více uspokojující život. Být velkorysý k našemu partnerovi není o výměně zboží nebo laskavostí. Je to neustálý pocit, který v sobě podporujeme a který (pokud zůstaneme naladěni) nám umožňuje zůstat ve spojení s tím, co rozsvítí našeho partnera. Je to o tom, že se dáváme malým a smysluplným způsobem, nabízíme laskavý pohled, podpůrný úsměv nebo gesto uznání.
Postupem času mohou být páry k sobě stále sevřenější a lakomější. Mohou se navzájem trestat zadržováním zájmu nebo náklonnosti. Je důležité zůstat v kontaktu s naší vlastní touhou dávat se našim partnerům a potěšením, které nám to může přinést. Pokud je skutečně milujeme, mělo by se to odrážet v našem chování. Můžeme to udělat tím, že se budeme důsledně zapojovat do činů, které by vnímali jako láskyplné. To znamená nabídnout jim něco, na čem jim záleží, nejen ve svém volném čase nebo s jakýmikoli provázky. Když to uděláme, můžeme cítit pocit uspokojení, který je hluboce obohacující. Navíc v našem partnerovi podněcujeme ducha štědrosti, který vytváří přirozenější dávání a přijímání ve vztahu.
dva) Věnujte pozornost vnitřnímu hlasu, který vytváří odstup.
Každý člověk skrývá vnitřního nepřítele, jehož jediným účelem se zdá být podkopat naše štěstí. Tento 'kritický vnitřní hlas“ může dokonce sabotovat naše vztahy. Má nás varovat, abychom nedůvěřovali, nebo nám připomínat, abychom byli žárliví a podezřívaví. Může nás to položit, dát nám vědět, že jsme příliš tlustí, hubení, oškliví, nudní nebo neúspěšní na to, abychom našli a udrželi láskyplný vztah.
Náš kritický vnitřní hlas se živí všemi našimi negativními životními zkušenostmi ode dne, kdy jsme se narodili, aby vytvořil destruktivní vnímání toho, kdo jsme. Protože jeho negativní úhel pohledu je v nás tak zakořeněný, může být těžké setřást ho. Zkuste si všimnout, jak se tento vnitřní kritik vkrádá do vašeho vztahu. Může to znít přátelsky, když říká: ‚Nedovolte, aby se k vám dostala. Jste v pohodě sami. Ona ti jen ublíží.“ Může to také znít zlomyslně a bombardovat vás myšlenkami jako: ‚On tě nemiluje. Nikdo nemohl vůbec záleží mi na tobě.'
Tento hlas by měl být vnímán jako nepřítel. Je tu proto, aby vrazil klín mezi nás a našeho partnera. Může nás vypnout nebo uzavřít způsobem, který nás posouvá dále od toho, co chceme. Pokuste se odlišit tento „hlas“ ze svého vlastního skutečného pohledu. Nenechte se přesvědčit, že jste pošetilí být otevření a zranitelní vůči jiné osobě nebo že nejste hodni lásky.
3) Buďte si vědomi fantazií, které si můžete vytvořit.
A 'Fantasy Bond“ je termín vytvořený mým otcem, psychologem a autorem,Robert Firestone. Popisuje iluzi splynutí, kterou tvoří páry a která nahrazuje skutečnou lásku. Když se dva lidé začnou milovat, vidí jeden druhého jako nezávislé jedince. Oceňují a respektují druhého člověka takového, jaký je, oddělený od sebe. Postupem času však mohou tyto pocity lásky nahradit pocitem bezpečí a jistoty tím, že se začnou vztahovat jako jeden celek. Mohou si vytvořit rutiny nebo začít vytvářet pravidla jeden pro druhého, o kterých věří, že ochrání jejich fantazijní pouto. Tyto síly však ve skutečnosti slouží k tomu, aby sfoukly jejich vzájemnou přitažlivost a udusily vztah. Jejich světy, které se zprvu navzájem přibývaly, se nyní jakoby zmenšují.
Pro páry je tak důležité, aby si byly vědomy hrozeb, které tato fantazie může představovat, a aby porušily vzorce, které nakonec vztah poškodí. Dávejte si pozor na rutiny. Všimněte si, že jste se začali vztahovat jako „my“ namísto „ty“ a „já“. Zeptejte se sami sebe, jestli jste se nezačali příliš spoléhat na svého partnera. Míra, do jaké vidíme svého partnera jako spasitele nebo rozšíření nás samých, je míra, do jaké nemáme upřímný vztah se skutečnou osobou, která existuje hned vedle nás. Když svého partnera považujeme za samostatnou osobu, oceňujeme a užíváme si ho mnohem více takového, jaký je. Teprve když někoho vidíme jako sebe sama, můžeme s ním skutečně sdílet něco smysluplného. Takto, ne dostat se do fantazijního pouta nás ve skutečnosti udrží blíž k našemu partnerovi a povede k trvalému láskyplnému spojení.
4) Pomozte svému partnerovi cítit se bezpečně.
Často se naše zaměření ve vztahu může příliš soustředit na nás samotné. co jsem já dostat nebo nedostat od svého partnera? Jak se mu daří mě cítit? Neschopnost vidět věci z perspektivy druhé osoby nás může dostat do problémů, což vede k poruchám komunikace nebo nedostatku empatie a porozumění. Místo toho, abychom se soustředili na sebe, měli bychom se snažit přemýšlet o způsobech, jak bychom mohli být více navenek milující. Jak bychom mohli zajistit, aby se náš partner cítil šťastný nebo v bezpečí? Možná to bude znamenat, že je budeme častěji objímat nebo souhlasit s tím, že budeme držet mobily mimo postel. Tyto malé skutky laskavosti a náklonnosti mohou vést dlouhou cestu.
Na rozdíl od fantazijního svazku tato praxe není o tom, že se poddáme manipulaci nebo obětujeme se jako nezávislí lidé. Pokud někdo přehnaně žárlí nebo po nás požaduje něco nerozumného, neměli bychom nutně ustupovat. Vždy však můžeme reflektovat, jak se k němu cítí, abychom se ujistili, že je slyšet. Můžeme k nim také vyjádřit své vlastní pocity.
Například můj přítel si všiml, že jeho žena se po svatbě cítí stále více nejistá. Když odešel z domu nebo dělal věci s přáteli, začala být majetnická a ustaraná. Jeho odpovědí nebylo zastavit jeho společenský život. Místo toho se jí zeptal, co se děje. Projevil soucit se zlými myšlenkami, které k sobě měla. Ujistil se, že uznal všechny pozitivní způsoby, kterými ji viděl a které se lišily od toho, jak viděla ona sama sebe. Řekl jí, že s ní rád tráví čas a že na jejích citech záleží, ale jeho přátelství je také důležitou součástí toho, kým je a co ho dělá šťastným. Nakonec oba chtěli stejnou jednoduchou věc, cítit se pochopeni a oceňováni. Cítili se blíže než kdy jindy, jen proto, že si každý den upřímně povídali.
Jednoduché cvičení důsledného naladění a laskavosti obvykle v našem partnerovi podnítí vzájemné postoje a jednání. Je pravděpodobnější, že dostaneme láskyplnou odpověď, když k někomu přistoupíme z vřelého a zranitelného postoje. To zanechává vztah s pevným základem, kde se oba lidé cítí vidět, v bezpečí, uklidněni a v bezpečí, coDr Daniel Sealoznačuje jako 4 S z a bezpečné uchycení .
5) Buďte ochotni být zranitelní.
Milující vztah může znít jako to, co chceme, ale většina z nás má ve skutečnosti nižší toleranci k lásce, než si myslíme. Nejsme vždy zvyklí na to, že se s námi zachází laskavě nebo s láskou. Oceňování druhého člověka vyvolává spoustu smutku nad drahocenností života. Jako psycholog a autorPat Loveřekl, že dostat to, co chceme, nám může ve skutečnosti připomenout prázdnotu, kterou jsme kdysi cítili, když jsme to v minulosti nedostávali. Abychom zvýšili svou schopnost a toleranci k láskyplným citům, musíme být ochotni cítit svůj smutek a zůstat zranitelní. Je téměř instinktivní chtít se zatvrdit nebo se bránit ve chvíli, kdy se cítíme ohroženi, ale čím odolnější dokážeme být ve skutečném změkčení a zůstat otevření, tím více lásky můžeme očekávat, že budeme cítit i přijímat.
Velká radost přichází s velkým smutkem. Mít něco vzácného nám často připomíná, že to jednoho dne přijdeme. Když se budeme chránit tím, že se poddáme svým strachům, zůstaneme v našem romantickém životě mnohem osamělejší a méně spokojení. Být zranitelní, nevyhnutelně zažijeme zranění nebo ztráty, ale také zažijeme mnohem hlubší úrovně lásky a radosti. A co lepšího si v nadcházejícím roce přát než plnější schopnost lásky a bohatší prožitek radosti?